Zmiešané pocity z rozvoja genofondu pri počatí po vyliečenej rakovine

Téma či mať alebo nemať po prekonaní rakovinového ochorenia deti je témou citlivou a naráža na mnoho etických otázok. S pokrokom medicíny sa  tieto otázky stávajú naliehavejšími.

Ukazuje sa, že vieme stále lepšie liečiť ochorenia, ktoré by inak prirodzenie viedli k vyradeniu dotyčného jedinca z ďalšieho pokračovania jeho genofondovej línie. (Honosne som popísal smrť.)

Práce podle jejích autorů zdůrazňuje, jak důležité je přijít se široce rozšířenými procedurami, které by mohly zachovat plodnost žen a dívek, které očekává léčba rakoviny.Jednou z cest je odebrání zdravé tkáně z vaječníků. Ta se zmrazí a implantuje se zpět, když už je žena zcela zdravá. První experimenty se již provádějí: například vloni oznámili britští lékaři, že porodila třiatřicetiletá žena, jíž byla část vaječníků odebrána před 11 lety. Zdroj: Kvůli rakovině přijde o plodnost třetina nemocných žen. Léčba se ale rychle zlepšuje — ČT24 — Česká televize

Bez ohľadu na druh prekonaného rakovinového ochorenia, vždy sa jedná o nejaké poruchy v množení buniek. V tom najbližšom možnom dotyku s génovou výbavou.

Výskum ukazuje, že existujú pre mnohé rakovinové ochorenia genetické predispozície. Áno, nevieme či sa práve u konkrétneho jedinca vyskytla rakovina práve v súvislosti s prítomnosťou genetickej predispozície alebo prekonané ochorenie súviselo s externými faktormi.  Nevieme to na úrovni jedinca.

No vieme, že na úrovni populácie existujú jasné väzby medzi výskytom niektorých predizpozičných génov a množstvom prípadov prepuknutého ochorenia.

Ak pacient či pacientka umrie, genetická línia tejto predispozície skončí. V nepravdepodobnom prípade takto môže kompletne vymiznúť v celej populácii výskyt danej genetickej  predispozície.

V momente úspešnej liečby sa nám jednak podarilo zachrániť ľudský život a to je super skvelá vec. No súčasne sa nám podarilo zachrániť aj tú nevhodnú genetickú výbavu s predispozíciou. A to sú práve tie zmiešané pocity, o ktorých hovorím v nadpise článku.

Nie, neviem, aká je správna cesta. Uvažovanie nad správnym rozhodnutím ďaleko presahuje medicínske mantinely. Sme na úrovni etiky, morálky, osobnej zodpovednosti jednotlivca k spoločnosti. A zodpovednosti spoločnosti v ktorej žijeme voči svojim členom.

Moderná medicína, to nie je len: prídem k lekárovi – nájde chodoru – dá mi lieky – vyliečený človek. To sú aj nové etické otázky.

E-recept mení papierový originál na „papierovú sprievodku“

Zavedenie e-receptu ako aj celá elektronizácia zdravotníctva neznamená, že zo dňa na deň prestane existovať papierový doklad. Naozaj to neznamená, že už nemôžete dostať papierový doklad.

Zmení sa len poradie v prioritách. Zmení sa len to, čo je originálom a čo kópiou. Pri zavedení e-receptov sa prehadzuje poradie papieru a elektronického zápisu.

Napríklad v ČR to riešia takto:

Na základě zákona o léčivech je elektronická preskripce od ledna 2018 povinná, lékaři tedy budou recepty vystavovat pouze v elektronické podobě. …  Pokud pacient nechce využívat e-mailu, mobilního telefonu ani aplikace, lékař mu eRecept vystaví formou papírové průvodky. Formát vystaveného eReceptu bude vždy záviset na domluvě mezi pacientem a lékařem. Zdroj: eRecept není jen čárový kód, Státní ústav pro kontrolu léčiv

Zavedením e-receptu sa tým originálom lekárskeho receptu stane elektronický zápis v databázeA od tohoto zápisu si môže ktokoľvek  (v zmysle zákona a povoleného prístupu) a koľkokoľvek-krát  vytvárať akékoľvek kópie.

A keď píšem akékoľvek kópie, myslí sa tým skutočne akékoľvek. Teda aj kópie elektronickej povahy, ako je napríklad kópia receptu do e-mailu alebo SMS alebo do aplikácie v mobile.  Alebo aj papierovú kópiu.

V prípade lekárskych receptov sa stane to, čo pozorujeme dnes už pri 99%  dokladov, preukazov či potvrdení. Tieto dnes už nič nedokladujú, nepreukazujú a nepotvrdzujú priamo.  Sú to len odkazy na záznam v databáze. E-recept je len pokračovaním tohto procesu prechodu od analógovej éry prvej polovice 20. storočia do éry digitálnej.

Dobrá správa o európskom kapitalistickom zdravotnom systéme

V ČR robili analýzu, koľko ušetrí liečenie pacienta trpiaceho progresívnou chorobou na sociálnom systéme.

Celkový záver  vyjadruje najlepšie asi tento odstavec:

„Při průměrném vyjádření na jednoho pacienta je průměrný náklad na sociální systém fixní, neroste v čase,“ poukazuje Tomáš Doležal z Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment iHETA. „Je pravdou, že investice do nákladné léčby může přinést úspory v ostatních systémech sociálního zabezpečení. Otázkou je míra – z údajů, které jsme zpracovali, vyplývá, že náklady zdravotního pojištění jsou kompenzovány související úsporou na invalidních důchodech a podobně pouze do určité míry, a to i když započteme zvýšení odvodů do veřejných rozpočtů,“

Zdroj: Kolik stojí chronické choroby? Komplexní zdravotní i sociální náklady umožní spočíst nová metodika – Zdravotnický deník
Z článku sa dajú vyvodiť dva základné postrehy

  1. Existuje akási metodika, ktorá by sa dala využiť na podrobnejšie skúmanie viacerých diagnóz.
  2. Dá povedať, že liečenie tých chronických progresívnych chorôb nerobíme ani tak z ekonomických dôvodov, ale hlavne z humánnych dôvodov.

Ten prvý postreh je zaujímavou správou pre tých, čo sa chcú oháňať nepriestrelnými argumentami. Škoda len, že slovenské NCZI má také nekonečné problémy s poskytovaním dát.

Ten druhý postreh je skvelou správou o našej európskej spoločnosti. Sme humanisti! Snažíme sa svojim susedom, priateľom, známym a j úplne neznámym pomáhať, keď si vytiahnu z balíčka svojej genetickej výbavy zlú kartu aj napriek tomu, že sa nám to neoplatí.

Tá analýza je dobrou správou o európskom kapitalizme a jeho sociálnom systéme.